MonteUhel

O biouhlu: Biouhel vzniká pyrolýzou – tepelným rozkladem biomasy bez přístupu kyslíkum. Biouhel je biomasa zuhelnatělá za účelem aplikace do půd. Od dřevěného uhlí se liší tím, že je drobnozrnná, že uhelnatění není uplatněno na kusové dříví a že výsledný pevný produkt se nepoužívá jako palivo. Biouhel vzniká procesem zvaným pyrolýza. Při něm je biomasa zahřívána bez přístupu vzduchu při vysokých teplotách 300-600 °C. Pokud jde o živiny, je složení biouhlu, až na snížený obsah dusíku, téměř stejné jako vstupní biomasa. Největší část tvoří ovšem čistý uhlík, který je ve velmi stabilní formě a téměř nepodléhá dalšímu rozkladu. Živiny, které se na uhlík navážou, se z něj uvolňují pomalu a nevyplavují se. Samotný uhlík v této formě setrvává v půdě v řádu staletí a tisíciletí.

O Historii biouhlu: Lidé využívali biouhel už odpradávna. Nejstarší důkazy o využití biouhlu pochází z Amazonie a Japonska, ale k zúrodňování půd byl využíván v minulosti prakticky po celém světě. Historie využití biouhlu je známá jak z literatury, tak i z archeologických průzkumů. Biouhel totiž díky své stabilní formě setrvává v půdě po tisíce let, a tak lze existenci dávných lidských osídlení dokládat přítomností tisíce let starých uhlíků z lidských ohnišť či člověkem vytvořenými půdními profily, ve kterých biouhel tvoří černé vrstvy a prozrazuje tak vliv lidské činnosti i po desítkách tisíc let. Právě existence množství fascinujících míst s „černou půdou", vedla po jejich „vědeckém objevení" koncem devatenáctého století a znovuobjevení v polovině dvacátého století k zahájení výzkumu v tomto oboru.

O Vzniku biouhlu: Technicky náročnější, ale efektivnější a k ovzduší šetrnější metodou výroby biouhlu je pyrolýza. Jde o přímý tepelný rozklad biomasy za nepřítomnosti kyslíku (zabraňující spalování), při kterém vzniká směs pevných látek (vlastní biouhel), kapalných (kondenzát) a plynných produktů (směs hořlavých plynů). Výtěžek z pyrolýzy je závislý na podmínkách procesu, jako je teplota, délka procesu a rychlost ohřevu.[14] Vhodným nastavením podmínek procesu (teploty a tlaku) se dají ovlivnit výsledné podíly biouhlu, kondenzátu a směsi hořlavých plynů. Hořlavé plyny známe z historie jako dřevoplyn (metan, oxid uhelnatý a vodík), nově se užívají pro topení a pohon stacionárních strojů. Kondenzát (kdysi surovina pro výrobu kolomazi) tvoří směs vody a organických látek a používá se pro výrobu kapalného paliva do motorů a jako zdroj chemických látek.