Úvod  informace o-metode-montessori

O metodě Montessori

Maria Montessori

Maria Montessori (*1870 ✝1952)

„Lidská osobnost,
ne výchovná metoda,
musí být brána v úvahu“


Italská lékařka Maria Montessori se začala ihned po studiu zabývat problémy výchovy a vzdělávání dětí. Dospěla k překvapivému zjištění – dítě se naučí chodit, mluvit, manipulovat s předměty skrze svou vlastní tvořivost – nikoli proto, že ho to dospělí učí.

Na základě toho vypracovala autorka tzv. Metodu Montessori, která pomocí speciálních učebních pomůcek a vytvořením vhodného prostředí podporuje přirozený zájem dítěte, pomáhá mu zafixovat si správné pracovní návyky i vytvářet svůj vlastní úsudek.

Maria Montessori zastává názor (a výsledky praxe v těchto typech škol v zahraničí to dokazují), že kromě studia je základním předpokladem pro vykonávání učitelského povolání vlastní příprava a sebepoznání. Učitel se zaměřuje na vlastní záporné povahové rysy namísto pozorování záporných vlastností dětí.

Vzdělávací systém Montessori vychází z potřeb malého dítěte, učí ho rozvíjet jeho přirozené schopnosti a smyslové vnímání. Je výsledkem dlouholetého hledání a ověřování metod vzdělávání malých dětí v předškolních zařízeních a školách, ale také v rodině. Rodiče upozorňuje na závažnost jejich poslání, připomíná, že láskyplným a nerepresivním přístupem k dítěti mohou kladně ovlivnit život celé společnosti i budoucnosti lidstva.

ZÁSADY A VÝUKA MONTESSORI

Pedagogika Marie Montessori se vyvíjí již celé století. Tvoří ucelený a propracovaný vzdělávací systém, který plně respektuje vývojová období dítěte, plně koresponduje s moderními psychologickými teoriemi vývojových potřeb a senzitivních období dětského věku. Je to program aplikovaný ve vyspělých státech i rozvojových zemích – v Evropě hlavně severské státy, Německo, Itálie, Polsko, dále USA, Indie. Programem se inspirují i nejmodernější školské projekty – např. Začít spolu. Kromě detailů jazykové výchovy je mezinárodně zcela kompatibilní a děti při stěhování v různých zemích přecházejí ze školy do školy bez adaptačních potíží. Program je vhodný i pro děti handicapované.

Role učitele v Montessori pedagogice je postavena na nenápadném vedení a taktní pomoci. To ostatně vyjadřuje i motto celé Montessori pedagogiky: „Pomoz mi, abych to dokázal sám“. Postupuje se vždy od konkrétního k abstraktnímu a pro jednotlivé okruhy se využívají zvláštní, speciálně vyvinuté pomůcky. Tyto pomůcky usnadňují pochopení nových jevů, ale také zásadní měrou přispívají k hlubšímu a trvalejšímu uchování nově nabytých zkušeností a vědomostí.

Nejdůležitější hesla v Montessori metodě výuky a výchovy jsou: bezpečnost, spolupráce, ohleduplnost, ticho, klid a láska.

Pro MŠ Marie Montessori vytvořila následující „dvanáctero“:

  1. Vychovatel musí vytvořit předem připravené prostředí a starat se o něj.
  2. Vychovatel musí sám ovládat užívání a využití didaktického materiálu a umět dětem zprostředkovat jeho používání.
  3. Vychovatel je aktivním, když zprostředkovává dítěti vztah s okolím, je pasivním, pokud se tento vztah již uskutečnil.
  4. Vychovatel musí děti neustále pozorovat a diagnostikovat, aby uměl pomoci v okamžiku, kdy je požádán o pomoc.
  5. Vychovatel musí a smí podat pomocnou ruku jen tehdy, když je požádán o pomoc.
  6. Vychovatel musí umět naslouchat a potom se ptát.
  7. Vychovatel musí respektovat dítě, když pracuje, a nevyrušovat ho.
  8. Vychovatel musí respektovat dítě, když dělá chyby, aniž by ho hned opravoval.
  9. Vychovatel musí respektovat dítě, které odpočívá a přihlíží práci jiných, aniž by ho rušil a nutil do práce.
  10. Vychovatel se musí stále pokoušet nadchnout děti pro práci.
  11. Vychovatel musí děti nechat pocítit, že se na jeho pomoc mohou kdykoliv spolehnout, nesmí ale svoji pomoc nikdy vnucovat.
  12. Vychovatel nabízí dítěti, které dokončilo svoji práci a vyčerpalo své síly, mlčky svoji duši.

„V dítěti leží osud budoucnosti. Kdokoli si přeje úspěšnou společnost, musí chránit dítě a pozorovat přirozený způsob jeho jednání. Dítě je tajemné, silné a obsahuje v sobě tajemství lidské povahy. Kdokoli si přeje následovat moji metodu, potřebuje pochopit, že nesmí uctívat mne, ale sledovat dítě, jako svého učitele.“
(Maria Montessori)

MONTESSORI PRINCIPY

  • polarizace osobnosti = koncentrace, dítě je schopno se dlouze a intenzívně soustředit na činnost, která ho zajímá
  • senzitivní období – trvá jen určitou dobu, pak vymizí. Jde o zvýšenou vnímavost k osvojování si určitých schopností, dítě se nikdy nenaučí věc tak snadno jako v odpovídající
  • senzitivní fázi. Je nutné znát tyto fáze a dát dětem možnost učení.
  • absorbující mysl – dítě vše vnímá – je nutná spolupráce s rodinou. Všední prostředí, každodenní jednání, hodnotové představy, zvyky a návyky …
  • připravené prostředí – uspořádání od nejjednoduššího ke složitému, od konkrétního k abstraktnímu, zleva doprava, shora dolů
  • svoboda dítěte utvářená v podmínkách prostředí v soužití s ostatními, pomůcky jsou vždy v jednom exempláři, volba aktivity, délka činnosti, spolupráce s dalším dítětem, to vše je na rozhodnutí dítěte
  • sebekontrola – materiál umožňuje kontrolu samotnému dítěti

CÍLE

  • dítě se učí prostřednictvím své vlastní tvořivosti
  • bere se ohled na individuální připravenost dítěte v závislosti na senzitivním období
  • velký důraz se klade na připravené prostředí
  • hra je nahrazena skutečnou činností, děti pracují na svém sebezdokonalování ( jsou vedeny k zodpovědnosti a respektu k ostatním, prostředí a sobě samým )
  • rozvoj sebepoznání
  • soustředění se na prožitek ticha ( vnitřní kázeň a vedení )
  • děti nejsou odměňovány, trestány, ponižovány, srovnávány
  • učitel názorně předvede práci s pomůckou a dá dítěti prostor pro vlastní učení se
  • heterogenní skupiny dětí – různý věk dává možnost vztahových a sociálních zkušeností
  • autorita učitele je nahrazena vnitřní autoritou dítěte ( učitel trpělivě sleduje dítě, pomůže, až když dítě o pomoc požádá, tzn. nezasahuje do činnosti, dítě nalezne chybu samo,
  • pracovní materiál je v tomto duchu koncipován
  • respektování pracovního prostoru ostatních, ohleduplnost, spolupráce

Pedagogika Montessori vychází z toho, že se děti učí samy, že si samy většinu poznatků vyhledají, objeví. Učení musí děti bavit a být smysluplné.

Tento systém se vyznačuje individuálním přístupem k dítěti, které se má svobodně rozhodnout, jakou činností se chce zabývat, co se chce právě učit. K tomu je nutné připravit inspirující prostředí. Pokud má dítě možnost učit se to, co ho právě zajímá a na co je připraveno, učí se daleko rychleji a snadněji.

V Montessori mateřské škole má vše svůj systém a řád. Místnosti jsou rozdělené na malá oddělení, ve kterých jsou pomůcky pro určitou činnost. Jednou z částí je „praktický život“, kde se děti zabývají praktickými dovednostmi. Dalším oddělením je matematické, kterému předchází smyslové pomůcky. V těchto částech děti pracují s originálními pomůckami od firmy Nienhuis z Holandska. V dalším oddělení se děti učí jazyk – češtinu. Děti zde pracují s písmenky, obtahují je prstem, přiřazují. Pracují s pohyblivou abecedou. Posledním oddělením je kosmická výchova, kde jsou propojovány dílčí poznatky a posuzovány v souvislostech. Nenásilnou formou se děti seznamují s mnoha obory např. biologií či hudební výchovou.

Celá metoda Montessori spočívá v poznávání zákonitostí života a proto musí být výuka nejvíce spojena se skutečným životem.

 
TOPlist